hovno

piča

prdel

sračky

byl seznam nevhodných slov, kterými pan Prdel, správce poštovní domény, zahájil další fázi tažení proti nepravostem uživatelů v jemu svěřené části Internetu. Byl člověk zodpovědný a přidělenou funkci v akademické části Internetu se chystal plnit zcela podle stanovených pravidel. Centrum Internetu ve Spojených státech jednoznačně stanovilo zásady využívání Internetu v akademické obci každé země a tyto zásady bylo jediné, co každý uživatel akademické obce musel dodržovat k tomu, aby mohl používat Internet zdarma. Pan ing. Prdel by např. nikdy nestrpěl, aby byla elektronická pošta používána ku prospěchu obchodu nebo jakékoliv komerční činnosti. Bohužel, tuto zásadu nemohl zcela jednoznačně sledovat, protože komerční využití elektronické pošty znamenalo adresu s jeho doménou použít v komerční reklamě a tak podobně. Vzhledem k neustále vzrůstajícím volným poštovním adresám alternativních serverů, které mohl kdokoliv pro komerční činnost použít pak také ohrožení z této strany mohlo jen ztěží přijít. Každý uživatel jeho poštovní domény ale zcela jistě nemůže používat sprostá nebo společensky jakkoliv nevhodná slova k uspokojování své komunikační potřeby.

U slova prdel se pan ing. Prdel trochu zarazil, protože cítil jistou souvislost. No ale kdo dnes může za svoje jméno?! Na chvíli mu bleskla hlavou myšlenka na změnu jména, o které věděl, že je možná a stála by ho jenom několik set korun, ale ihned si uvědomil, že by to bylo pokrytectví.

Co jej víc přivádělo do rozpaků a studu byl jeho neprofesionální začátek budování seznamu nevhodných slov. Jednak slovo sračky je množné číslo, správně by měl napsat sračka. Množné číslo by měl totiž generovat automat, který použije při filtrování pošty jeho uživatelů.

Pan Prdel začínal být trochu nešťastný. Nebyl totiž žádným zkušeným správcem internetových služeb. Slovníček nevhodných slov, která by se mohla vyskytovat v poště uživatelů jeho domény, začal sestavovat teprve na pokyn svého šéfa. Uživatelé si totiž stěžovali, že jejich poštu pan Prdel čte, což je, říkali, proti listovnímu tajemství. Jeho šéf ovšem stejně dobře jako pan Prdel věděl, že elektronická pošta zatím nepodléhá poštovnímu zákonu tak jako  klasická pošta a porušování listovního tajemství je proto zde neznámý pojem. Přesto se oba domluvili, že pan Prdel bude uživatelům pročítat jejich poštu jenom výjimečně, a to v případech, kdy má důvodné podezření, že uživatel nevhodná slova používá. Jediný způsob jak ovšem zjišťovat používání nevhodných slov v elektronické poště pak je pouze sestrojení automatu, který bude na podezřelé dopisy upozorňovat. Pan Prdel dobře znal v UNIXu program grep, který zadaná slova v textu vyhledával. Pomocí tohoto nástroje napsal kratinký scénář pro automat na prohlížení příchozí a odchozí pošty uživatelů.

Pan Prdel připsal do slovníčku další slovo:

mrdat

je také špatně, protože správně se v tabulce musí objevit pouze slovo mrd.  Přitom je toto slovo ještě zcela jasné a má jasný kmen (nebo ne?). Ovšem, vrátil se k předchozímu slovu sračka, správně je asi srát, srát bude asi kmen. Sračka je odvozená, zcela jistě. Pak ovšem jeho automat musí mít zcela jinou inteligenci. Nemůže jen tak sestavit všechna slova a prohánět poštu filtrem, který v ní hledá uvedená slova.  Nebo … ano, některá slova nelze jasně dešifrovat a nevhodná jsou vlastně pouze při použití v daném kontextu, proto taková situace je pádným důvodem pro čtení uživatelovy poštovní schránky. Pan Prdel se rozhodl, že tento problém prozatím odloží a do slovníčku uváděl všechny možné tvary, na které si vzpomněl.

Pohlédl opět na napsané slovo mrd. Vzpomenul si na svoji poslední soulož, která byla tak dobrá, že ji v něm toto slovo prostě muselo asociovat. Ale raději by tyto dva subjekty nespojoval. Spojoval by teď raději něco jiného. Třeba sebe a sekretářku, která pravda není zase tak výrazným erotickým objektem, ale dnes přišla v opravdu vhodné minisukni. Napadlo ho, že hřeší myšlenkou a také, zda slovo spojovat, které ho napadlo by neměl přidat do svého seznamu. Také si nebyl zcela jist, zda označení minisukně jako vhodné není chybné, naopak by ji měl označit jako nevhodnou. Kdo by to ale potom pochopil? A má to vůbec někdo chápat? Jsou to přece jeho myšlenky a jeho slova v jeho hlavě. Vrátil se ke své práci.

Přidal do seznamu slovo

kuřba

a byl opravdu v koncích. Kouření totiž nemá pouze sexuálně orální charakter, kouřit může každý, to je legální, přestože kouření trávy je propagace drog a tady narážíme na další nepravost, kterou by pan Prdel rád ve své doméně neviděl. On ale nedopovídá za informační server http jejich domény, to je pan Pich. Pan Prdel by jej ale asi měl na tuto možnost upozornit, je to věcí jeho profesionálního přístupu ke svěřené práci, dost možná, že to má uvedeno i v zaměstnanecké smlouvě. Mohl by panu Pichovi poslat mail, ale raději ne, raději jej upozorní ústně až jej potká na chodbě jejich ústavu,výzkumného ústavu. Kuřba ale není jediné slovo takového obojetného charakteru, slovo pich, které pana Prdele napadlo již při myšlence na pana Picha, je právě takové a právě tak může  zavádět k drogové problematice. A právě proto by nemělo být nikde v české části  Internetu používáno! A nejenom v české části, česky mluvících je dnes rozstrkána řada krajů po celém světě. Pan Prdel naštěstí ale zodpovídá pouze za svoji doménu. Situace se vyřeší, bude-li každý správce všech poštovních domén tak zodpovědný jako je on. To ale znamená, aby svůj seznam českých nevhodných slov poskytl i do zahraničí. A sám si také vyžádal seznamy nevhodných slov jiných jazyků.Zpočátku  určitě alespoň anglického, přestože ho napadlo, že by takový slovníček dokázal sám vytvořit. Když si ale představil skupinu zahraničních studentů, které potkal na nedávném semináři, vybavil si jejich vystupování a zevnějšek, uvědomil si, že by jeho slovníček nebyl zdaleka úplný a aktuální. A právě mladí lidé , zvláště takového typu ,dnes Internet používají. Vyžádat si slovníček nevhodných slov je proto činnost namístě, a to navíc velmi aktuální. Jak ale může obstát v mezinárodní komunikaci, když jeho slovníček bude zcela jistě neúplný. Měl by se spojit s jinými správci ostatních domén v České republice a navrhnout otevření internetové konference na toto téma. Dokonce by se dala i vytvořit webovská stránka. Nejlépe vlastní doména, třeba se jménem www.hovna.cz. Dala by se ochránit přístupovými hesly, otevřít by  ji tak mohli pouze zodpovědné osoby. Pan Prdel si ale ihned uvědomil, že zachází příliš daleko. Oni sami jako správci domén nesmí také používat nevhodná slova a jejich konference by přitom přinášela možnosti zneužití jejich jistě stále více dokonalejšího slovníku nevhodných slov. A stránka www by se dala označit za přímo již nevhodná slova propagující. Nakonec by ještě někoho napadlo zobrazovat  na stránce i ukázky nevhodných obrazových informací a tak by se mohli zcela zdiskreditovat. Ochránit totiž data jejich konference, která potečou sítí je nemožné, každý schopnější hacker je odchytí a zveřejní ihned na některém z alternativních serverů. Stejně tak by se stal jejich server s jejich stránkou častým útokem, honba na dokonalý slovník nevhodných slov by jistě nastala. Jenomže chodba ústavu se pro domluvu prakticky všech správců domén českého Internetu prostě nehodí. A Internet byl přece vytvořen na podporu právě takových aktivit. Spojuje lidi stejných zájmů, přestože tito nemusí opustit teplo svých kancelářských židlí. Pan Prdel cítil, že objevil problém, který je výzvou jeho intelektu. Jeho mysl se zatetelila. Konečně má téma, jehož výzkum s následnou prezentací může mít vážný dosah. Může mít dokonce i habilitační charakter. Každopádně by se mohlo téma stát předmětem výzkumného grantu, o který může požádat. Práci na tématu odhadoval na přibližně roční výzkum. Když si představil kolik práce je s takovým výzkumem spojeno…

Pan Prdel vyšel na ulici. Jeho pracovní doba končila ve čtyři odpoledne. Byl sychravý podzimní den, počasí z prdele. Kráčel klidnou chůzí na tramvaj a spokojeně pokukoval po děvčatech. Jejich ústav byl součástí místní univerzity,  na co se dívat tedy  vskutku  bylo. Myslel na šoustání. Jeho dlouhé prsty, den ode dne se prodlužující používáním klávesnic různých výpočetních strojů se chtěly probírat ženským přirozením. Rovněž tak, pokud by se jednalo o mladé ženské tělo, by si vzal do úst její poštěváček. Své dlouhé prsty by přitom slastně pohroužil do v prvotním okamžiku pouze rozevřené pochvy, ale jistě již hojně zvlhlé. S příjemnou představou laskání děvčetem v jeho rozkroku a dokonce i orálním sexem vystupoval po několika schůdcích do oprýskané tramvaje. Zamyslel se přitom tak, že jeho pohyby byly částečně trhané. Tramvaj se rozjela a pan ing. postával v její zadní části, odkud přes kabáty spoluobčanů pozoroval postupně temnící ulici.

Vánoce byly na krku.

Pan Prdel měl rád tato zimní odpoledne pracovních dnů, kdy auta v noci napadaný sníh již dávno rozčvachtala v dokonalou kaši, která klouzala chodcům pod nohama. Vystoupil z tramvaje ve středu města a nakukoval do kaváren a výkladů obchodů. Jak jej pohlcovala noc, světel v domech přibývalo a teplo a světlo jej lákalo do nitra domů. Vešel do kavárny, kde uviděl několik hezkých děvčat, která k jeho velkému potěšení byla oblečena v mini sukni a posedávala u krátkého barového pultu. Pily nějakou barevnou tekutinu slámkou, a protože vypadaly hodně mladě, odhadoval nápoj na nealkoholický. Zasedl za stolek před oknem u vstupu tak, aby na děvčata dobře viděl a objednal si kávu a koňak. Koňak měl velmi rád, protože to byl silný alkohol a protože barvou a vůní připomínal ženské tělo. Jako jedovaté ostří do něj vždy tento nápoj zlatohnědé barvy vnikal a naplňoval ho horkostí, jejíž podobnost byla srovnatelná jen s horkým tělem letních slunečních radovánek. Při zapíjení koňaku sodou a kávou si nenechával ujít ani výhled na štíhlé postavy děvčat před barovým pultem a neustálé změny polohy jejich nohou. Představil si společný sex, a zatoužil mít penis rychle někde uvnitř ženského těla. Prudce zamíchal lžičkou v kávě, kávu dopil a vstal. Zachytil pohled jednoho z děvčat, z čehož pochopil, že i on byl trochu sledován. Zarazil se a rychle si oblékl kabát. Zájem dívky ho zchladil, touha vypršela jako po dobytí vytouženého území. Uvědomil si také, že má svoje zásady. Pan Prdel se vždy choval počestně.

Chladivá ulice s již černým vzduchem prosekaným světlem lamp ho polkla a v jeho mysli zametla všechny stopy sexuálního tanečku v kavárně za jeho zády. Zůstala v něm pouze intenzivní chuť kávy a alkoholu. Dnes měl pan Prdel dobrou povznášející náladu, protože jeho práce, jak jasně cítil, přinesla inspiraci, kterou zúročí v mnoha měsících další práce na fakultě. Nespěchal proto domů, aby usedl ke svému PC a vyzkoušel novou verzi programovacího jazyka, kterou si dnes stáhnul z Internetu. Prošel namátkou několik obchodů s papírem, hudebninami a softwarem. Bezmála si již koupil nějaký ten konektor nebo přepisovatelné CD, ale nakonec se rozhodl, že si koupí knihu. Investovat peníze do knih ho vždy bavilo, přestože knihy v jeho oboru rychle zastarávaly. Přešel ulici a vstoupil do knihkupectví. Ještě než se dostal do oddělení knih technické literatury, musel projít beletrií a kolem slovníků a filozofických spisků. Napadlo ho, že možná by se mohl poohlédnout po gramatice spisovného jazyka českého a podle jejích pravidel formulovat všechny správné tvary nevhodných slov pro filtr elektronické pošty. Začal se probírat encyklopediemi, když tu si povšimnul shluku lidí pár kroků od něj. Lidé rychle odebírali z hromádky svazky hnědých knih a každý se svým výtiskem chvátal k pokladně. Takový zájem o knihu pan Prdel neviděl od dob komunismu. Přistoupil pln zvědavosti proto také ke stolečku. Slovník českých sprostých slov, stálo na hnědém přebalu knihy. Pna ing. Prdel zmrtvěl. Taková sprosťárna! Připadal si zcela opuštěn a podveden. Jeho boj za čistotu jazyka a morální Internet je napadán ze zcela jiné části lidské aktivity než by čekal. Sám doposud byl přesvědčen, že klasická literatura pouze odeznívá, jakýkoliv význam tištěného textu se mu zdál stále více nicotný oproti textovým databankám v Internetu, jejichž elektronické vyhledávací metody a způsoby třídění nebo odkazování mají daleko zkratkovitější a tím i progresivnější charakter. Byl natolik zhnusen, že knihu nedokázal vzít do ruky a otevřít. Jako udeřený pěstí do obličeje vyšel před knihkupectví, kde chladný vzduch a náhle hustě padající sníh ho přivedly na racionální myšlenky. To je ale přece chyba, ihned kalkuloval, tak jako jeho případná doména www.hovna.cz by byla cílem protistrany, pro jeho plány a aktivity je právě velmi vhodné studovat takto naivně odkryté karty nepřítele. Urychleně se do knihkupectví vrátil a chystal si slovník koupit. Slovník byl ale již vyprodán! Pan Prdel cítil, že promeškal otevřená vrátka, odkrytou slabinu, historický okamžik. Je hloupý a naivní. Nikdy nebude patřit mezi vyvolené, kteří svým intelektem řídí světa chod. Zmateně se vyptal prodavačky na dotisk, ale vysloužil si pouze pokrčení ramen a veselý úsměv.

Vyšel opět na ulici a nechal se vláčet davem, zoufalý a pohaněný. Kam povedou nyní jeho kroky? Zatoužil se rychle dostat domů, posedět u monitoru svého PC a u televize si vyhonit  ptáka. Tak byl zoufalý a sám.
 
 

Poznámka:
Pan ing. Prdel ale neskončil ten den ve své posteli sám doma a osamocen. Skutečnost byla k jeho osudu daleko milosrdnější. Potkal totiž přítelkyni, která ho vzala k sobě domů na svařené víno, vykouřila ho a pak i pořádně ošoustala. V hluboké morální depresi pan Prdel usínal se slastným zadostiučiněním svého zrádného těla.

Poznámky:
Při psaní povídky jsem používal následující literaturu:

Slovník spisovného jazyka českého za vedení akademika Boh. Havránka (hlavního redaktora), člena korespondenta ČSAV J. Běliče, dr. M. Helcla, Csc., prof. Dr. A. Jedličky, pof. V. Křístka, Csc., a akademika F. Trávníčka, zpracoval lexikografický kolektiv Ústavu pro jazyk český ČSAV, ACADEMIA Praha 1989.
a
Slovník software MS Word Office 97.

Slova hovno, prdel, sračka a kuřba jsou česká podle uvedeného Slovníku spisovného jazyka českého ale podle Slovníku software MS Office 97 není české slovo sračka. Ostatní slova, která pan Prdel v povídce používá v seznamu pro filtr příchozí a odchozí pošty nejsou česká podle žádného z uvedených slovníků a vlastně by je pan Prdel ani neměl znát, neměl by je znát vlastně nikdo z nás, a proto se nemohou ani při používání elektronické pošty vyskytnout. Neměla by se proto ani vyskytnout v seznamu pana Prdele. Slovo prdel je české, a to podle všech citovaných slovníků, jméno pana inženýra je proto zcela v pořádku a jeho použití v povídce je legitimní, i když je mi to u prdele. Mimochodem, osoba popisovaná v povídce nemá nic společného s žijícími osobami našeho světa, ani záměrně ani náhodou. Povídka je vlastně úplně na hovno, protože jí vlastně nikdo nemůže porozumět, kurva.

Od v povídce citovaného skutečně existujícího slovníku českých sprostých slov se distancuji a jakákoliv spojitost s tématem uváděného grantu pana Prdele a tohoto slovníku je čistě náhodná. Autor dále prohlašuje, že tento slovník v době práce na povídce vůbec neznal, nikdy si v něm nelistoval a ani jej nikde neviděl. Pouze (jistě správně) tušil, že již existuje, což se přetavilo v jeho invenci do uměleckého zpracování v povídku.
Tato povídka je uložena na adrese http://www.skocovsky.cz/Prdel (pozor! používejte správně velké P, malé si nemohu dovolit, protože to bych pak porušoval pravidla slušného chování v Internetu).
 
 

Brno, Rovensko p. T.  okolo roku 2000