Procházka Koridorem -> Přepadovka létem:
(Přepadovka létem, Invaze léta?
aneb
Jaro je za námi.)
motto: „Jenom dotykem, kterým se s ní spojil, pak prudce rozkýval topornost nočních pohybů.“
Najednou bylo léto.
Po chladných až mrazivých dnech.
Ten den dívky nosily krátké kalhoty, a všichni byli bílí jako sádra a ne jako když je léto v plném proudu, a je jasno kdo je in a kdo ne.
Bylo to v noci na opuštěné trolejbusové zastávce, a bylo i v tuto noční dobu stále teplo již několik dnů.
Sváděly ho dívčí (odhalená) stehna, tak křehká, bílá, mladá.
Vilný stařík, pomyslel si, který vilné staříky nikdy neměl rád a snažil se jimi pohrdat, však bezvýsledně.
Zatoužil si dát panáka, opít se a někoho urazit.
Trolejbus přijel a on pak pil s kamarádem v jeho ateliéru a vyprávěl mu svůj poslední příběh:
když Janu konečně našel, řekl jí něco strašlivého, protože ona v půli jeho mluvy utekla a pak už ji nikde nenašel, a to se o to opět moc snažil.
Vzpomínal, co to bylo, co jí řekl, ale paměť měl po tolika pivech velmi špatnou.
Vlastně nakonec si myslel, že od ní chtěl jenom email nebo telefonní číslo, ale určitě to tak nebylo, protože pokud chcete někoho dostat z hlavy,
a to jí jistě říkal, kontakty na něj vám tuto snahu jenom zhorší.
Kamarád říkal, že ženy v tomto věku už nepotřebují oplodnit vajíčko tak jako my potřebujeme v jakémkoli věku pomilovat všechny ženy na světě.
Seděli, pili levnou, ale dobrou kořalku a okolo nich bylo léto, které se k nim dostávalo otevřenými okny.
A pak zase stál na zastávce trolejbusu, a nikde nikdo.
A slyšel se jak si sám sobě šeptá.
A pak seděli vedle sebe, dívali se stejným směrem a ušlechtilost z nich šplíchala všemi póry jejich těl.
<- zpět