Jeden ze snů je turistická trasa značená modrou barvou. Značky ve tvaru horizontálního modrého proužku shora i zdola ohraničeného stejné tloušťky proužkem bílé, jsou umístěny po okrajích stezky jdoucí lesem. Značka je na stromech, kamenech a i stěnách domů samot.

Jsem vybaven kyblíkem s bílou barvou a mým úkolem je značky opravit, jsou-li již méně čitelné. V pracovní kombinéze, přestože je léto k zalknutí se deru vpřed krok za krokem lesem a mýtinami, kolem samot. Stezka je plná lidí, kteří si vyšlápli na procházku, někdy mi překážejí a někteří dokonce radí jak mám v práci postupovat a není divu, protože nejsem příliš zručný. Jdu bezmyšlenkovitě značku za značkou.

Na jedné mýtině zalité sluncem si ale uvědomím, že značek je zde příliš mnoho. Stejné modré barvy jsou na stromech hned vedle sebe, kousek na kameni dvě další a ve tvaru šipky ukazující stejným směrem je jich zde také několik. Jdu k jedné, která vypadá zvláštně, a bodejď ne, značka je malbou na tváři ženy, která se vystavuje slunci. Polosedí, polo leží opřena o kámen. Zaujme mne to a zvláště když si trpělivě nechává mým nejjemnějším ze štětců opravovat tvář bílou barvou, jsem do ní hluboce zamilován. Její mírně oblou tvář hladím lehkým štětcem tak, že se podobá bílé tváři pierota, ale něžnost a čistota její pleti je daleko vyšší. Když končím pod bradou, šeptám k ní něžná slova o tom, že ještě zdaleka nekončím, protože trasu musím ještě jednou projít s kyblíkem modré barvy. Souhlasně mi kývne a její víčka jsou stále uzavřená a rty se jemně chvějí. Celý popletený vstávám a hledám další značky pro rekonstrukci. Louka je nyní plná krásných polehávajících žen, jež mají na tvářích turistické značky, které je potřeba opravit. Do všech jsem náhle hluboce zamilován a hluboce věřím v budoucnost všech těchto mých nových vztahů.

Rovensko pod Troskami, 24. prosince 2004