Vcházím do dveří. V mém bytě pusto a prázdno.
Stojím v kuchyni.
Zamyslím se. Vidím před sebou  stůl,  na  něm  jablkový závin přikrytý ubrouskem, kousek od něj láhev s  minerálkou. Závin jsem dostal včera, láhev  je  z  nákupu.  Na  stole je jinak uklizeno, stejně  jako  v celém bytě, mám rád pořádek, dbám o něj.
Opřu tašku  o stěnu, usednu ke stolu. Zvednu ubrousek a zakrojím nůž. Zavrzá o talíř a závin. Jinak je ticho. Ticho a pusto, jak to mám rád.
Oddělený kousek  vložím  do  úst  a  žvýkám. Cítím chuť rozinek, cukru a jablek.
Tikot hodin.
Vstanu, svěsím je a natáhnu na další den.
Chvíli postojím, zamyslím se.

Usednu ke stolu.
Na stole všechno jak má být. Závin i láhev.
Závin.
Vezmu nůž a zakrojím. Oddělený kousek  dávám  k  ústům. Odkusuji a žvýkám. Žvýkám.

Jsem zase nad stolem, vidím na něm talíř se závinem, už ho trochu ubylo a hned vedle něj láhev s minerálkou.
Usednu, hned ale vstanu a chvíli hledám  otvírač. Najdu ho a přiložím k zátce na láhvi.
Zapáčím,  syčivý zvuk, ode dna k hrdlu  se  nažene  pár bublinek, od hrdla nahoru se vznese lehoučký opar.
Láhev přiložím k ústům a zhluboka se napiji.
Láhev zase odložím na stůl. Vody z ní ubylo.

Už se cítím  zaplněn  sladkostí závinu, uvědomím si, že mám hlad. Měl bych si připravit večeři.

To byl den! pomyslím si. Vlastně ale  nevím, proč si to pomyslím. Vlastně normální, obyčejný den.
Stojím nad stolem a ještě chvíli na to myslím.
Vyhrnu si rukávy u košile.
Otevřu skříňku s potravinami.  Vybírám  cibuli,  vejce, olej.

Teď už stojím nad stolem,  v  ruce mám nůž a na prkénku loupu  a krájím cibuli. Trochu mě z ní štípou oči, ale jinak na to nejsem citlivý. Mezitím zapálím také plynový  hořák  a na pánev přeliji trochu oleje. Rozehřívá se a plave v pánvi.
Neupotřebené   zbytky  z  cibule  shrnu  z  prkénka  do odpadků.
Přistoupím k pánvi a nahlédnu do ní. Malý kousek cibule vhodím  do  oleje.  Kolem něj se  vytvoří  bublinky  a  olej zasyčí. Tak vidím,  že  tuk se už dostatečně rozehřál, proto nožem shrábnu ostatní nakrájenou cibuli na pánev. Všechno to zasyčí a začíná se opékat. Opékat (po chvíli) do hněda.

Vejce jsou připravena, měl jsem je v lednici.
Rozklepnu dvě a po chvilce  přemýšlení  i  třetí. Zbylá dvě  vrátím  zase do lednice. Vejce  přetečou  do  sklenice, pozoruji tři žloutky jak levitují ve světle žlutém bílku, od každého  z  nich  začíná  bílá  tenká  čárka,  která v bílku
postupně zaniká, ztrácí se.
Vezmu  vidličku  a  rozšlehám  všechno  do  jedné žluté tekutiny.

Mezitím  jsem  ale   také  několikrát  musel  promíchat opékající se cibuli na pánvi dřevěnou stěrkou. Naposled když už stojím se sklenicí vajec v ruce nad pánví.
Hustou  žlutou  tekutinu  přeliji  mezi  cibuli a stále míchám. Syčení ustane, žlutá hmota  se  mísí  s  cibulí  a s přibývajícím teplem houstne.

Sedím za stolem, pozoruji talíř s vejci na cibuli.
Cibule  je  hnědá a vejce nahnědlé. Teplotu  prozrazuje kouř.
Posolím, vezmu krajíc chleba a jím.
Žvýkám a jím.
Nemyslím na nic.
Žvýkám.
Žvýkám.

V ústech se mi s posledním soustem  utvořila suchá chuť po tekutině. Čaj jsem zapomněl připravit.

Připravuji čaj.
V čajníku už je nasypaný čaj a voda v konvici se pomalu bude vařit. Zatím sedím za stolem a čekám.
Vstanu  a  přistoupím  k oknu. Vede do  zahrad,  začíná podzim, listí žloutne a padá k zemi.
Ale voda už se vaří, vlévám ji  do  čajníku  a zaklápím víčko.
Je třeba  chvíli  počkat,  až  čaj  vodu  obarví. Proto čekám.

Piji čaj.
Vlastně  ho  jen srkám, protože je hodně horký.  Chutná mi, myslím, že se mi tentokrát povedl.
Vezmu nůž a zakrojím do závinu.
Žvýkám jablkový závin a popíjím čaj.

Opět zakrojím a žvýkám.
Ze závinu už zbývá jenom kousek.
Čaj  pomalu vychladá a hořkne. Zapomněl jsem ho přelít.
Ale nevadí.

Mezitím se opravdu udělalo chladno.
Naštětstí  mám uhlí a dříví na podpal nachystáno, takže mi zbývá jen zatopit v kamnech.
Dělám to.
Když  škrtám sirkou a papír vzplane, podpálí  dřevo,  v kamnech se vytvoří  růžovooranžové  světlo,  připomene mi to světlo kanceláře, ale rychle to vyženu z hlavy.
Chvíli počkám,  až  se v kamnech rozhoří. Přidám uhlí a zase chvíli čekám. Přivřu záklopku.
V bytě se udělalo tepleji.

Ucítím na sobě špínu - lepkavý pot a prach.
Ano, nakonec, den končí, abych se pomalu umyl.
Ještě ale stojím nad stolem a dojídám zbytky závinu.
Drobečky mi padají od úst a protože stojím, sypou se na zem. Zvedám je a dávám na talíř.

Jsem nahý a stojím pod proudem horké vody.
Kůži si třu žínkou, kterou jsem nasytil mýdlem. Voda mi padá na záda a prokrvuje tak pokožku.
Cítím se líp. Mnohem líp.
Když  spláchnu  s  těla pěnu mýdla a do něj  vstřebanou špínu a únavu, na kůži se  objevují kapičky vody oddělené od
sebe, vytváří ostrůvky, které jdou setřepat dolů.
Zastavím proud vody a rázem je zase ticho.
Poruším ho až teprve když třu tělo ručníkem. Tvář, paže a tělo.

Stojím ještě stále  nahý  před  stolem,  čistý po celém těle.
Trupem se mi rozlévá klidný oddechující odpočinek.
Vezmu láhev s vodou, nehty odloupnu zátku a piji.
Piji zhluboka, horká voda mě vysušila.
Láhev je prázdná.
Položím  ji  na  stůl a po chvilce přemýšlení na zem  k umyvadlu.

Chvíli postojím.
Přiložím do kamen.
Jdu k posteli.

Ležím v posteli.
Kolem  je  tma a trochu otevřeným  oknem  sem  zalétají zvuky z ulice. Tramvaj, rozhovory chodců.
Mám zavřené oči, víčka mi těžknou a tělo ztrácí váhu.
Začínám usínat jako jediný  element  mé  osobnosti. Tím hasne světlo dne a vzniká naděje na jiné, zítřejší.
 
 

malém
pustém
bytě
prázdno,
prázdno, jenom ...
Vzpomenu na celý prošlý den.

Slunce
zapadá
dělá se šero
černá zrna tmy se lesknou
šťávou, která z ní vytéká.

Sirky
dříví
sekera. Uhlí do hořících větví stromu.
Žár
vlahá chuť v ústech.

Láhev vody
teď dávám
krku
led vody.

Výčet prvků, které mám rád:
(výčet prvků, které mám rád)
seznam ...

Do postele a
k sobě.
Ruce
podél
spát.
 
 

Malý byt. Pusto a prázdno.
Vzpomenu na celý prošlý den.
Slunce už zapadá, vzniká šero.
Zatápím v kamnech.
Piji láhev vody. Provádím záznam o tom všem.
Přichází-li čas spánku, uléhám do postele. Pokouším  se
usnout a nakonec se mi to podaří.
 
 

Brno, někdy okolo 1980