Uzavřel dlaň do pěsti.
Rozhodl se mlčet stěnám. Tápal v podvědomí svých snů a posléze rozehnal trnutí v mysli.
Zvedl se a rozhodil ruce. V pohybu mu bránila chapadla, která jej objímala v pase. Napjal nohu a kopnul zrůdu do tváře. Zařvala, ale nepovolila. Kopnul ještě jednou. Sevření se zvýšilo. Ztěžka popadl dech.
Když se mu vrátilo vědomí, byl stále v objetí. Tentokráte se milovali. Uvědomil si, že se necítí zcela ztracen. Přitlačil se blíž ke zrůdě, chapadla zvýšila stisk a přivinula si jeho tělo více do svého.
Hned po sblížení krvácel a cítil se velmi slabý. Sevření zrůdy povolilo, ale nepouštělo. Chapadla ho laskala na tváři, sliz se mu roztíral po obličeji a po celém těle.
Mlčky na něm spočívaly oči zrůdy. Vyčerpaně se posadil a opřel hlavu o její měkké tělo. Spal.
Po procitnutí ležel na chapadlech spící zrůdy. Oblékl se a rychle se pustil do díla. Stěny byly dosud tmavé, přesto tušil podstatu jejich rozplynutí. Práce mu šla od ruky. Chvíli kloval drobty a pak se pustil do nové práce. Dlouho setrvával. Síla jeho paží se větvila v nové a nové proudy. Vykloval další drobty. Stěny vystupovaly ze tmy.
Chodil pokojem. Sbíral slehlou trávu mysli a lovil do sítí svého světa nové ryby.
Opět se vrhl na práci.
Nesmírná síla v jeho těle zvyšovala jeho úsilí do stále větších a větších rozměrů. Cítil, že musí puknout, protože není v jeho silách všechnu nakupenou energii předat plynule do hmoty.
Ve chvíli největšího vypětí se zhroutil. Zůstal viset ve vzduchu. Zavřel oči a pád dokončil. Objala ho silná únava.
Zrůda už dlouho nespala a pozorovala jeho pohyby. Teď si ho přitiskla ke svému lepkavému tělu. Chtělo se mu tak moc spát. Zrůda se přibližovala a vzdalovala od jeho obličeje, cítil to jen zvolna, protože usínal. Ještě v posledním okamžiku se smířil s přítomností zrůdy.
Procitnul a viděl, že znovu usnula. Viděl, že chapadla jsou volná a pocítil vděk za toto gesto. Přitiskl se k ní blíž a rty se dotkl jejího těla. Zrůda se pohnula a přivolala jeho blízkost ještě silněji. Usínal.
Po probuzení se přitiskl k jejímu tělu. Podřimovala, ale ve chvíli oddala mysl a tělo bdění. Vrhali se střídavě na sebe, putovali po tělech v nesnesitelné trýzni, zabodávali se navzájem zrohovatělinami svých těl do sebe, a to všechno je ještě více rozněcovalo. Srůstali v jednu bytost, pro tento akr lásky, který je neustále probouzel a rozohňoval ve stále silnější a silnější pocity. Jejich tělo zkoprnělo v orgasmu, zavládl klid a mrtvolné ticho. Zvolnil se stisk.
Ležel na podlaze a oddechoval. Hlavou mu prolétl zběsilý motýl.
Zaťal drápy do mozku. Cítil se slabý. Potřeboval se nadechnout chladného vzduchy a rozevřít končetiny. Poklekl a ruku položil na chapadlo na svém těle. Když ho chtěl odsunout, zrůda se ulekla a pevně ho k sobě přivinula. Cítil horko jejího těla. Ztratil vědomí. Procitl.
Zrůda ležela v koutě a olizovala si chapadla. Když viděla, že se pohnul, přiběhla a ovázala se mu kolem nohou. Rozmáchl se pěstí a udeřil ji. Zasáhl citlivé místo, protože stisk hned povolil. Rozpřáhl se ještě jednou. Zrůda rychle ucukla a on mohl vstát. Přiskočil k ní a kopnul. Bezmocně se natáhla v koutě jako balík špinavých gum. Nehýbala se.
Silná únava. Usedl ke stolu  posilnil se. Hlava mu klesla do dlaní.
Stěnami pronikalo sluneční teplo. Pomyslel si, že bude co nevidět žít.
Pustil se do práce. Pocity ho povznášely, byl si jist, že stěny co nevidět povolí a on docílí skutečna.
Zrůda ležela v koutě a pozorovala s výčitkou jeho pracovní zápal. Namodralé oko bloudilo po místnosti a hledalo záchytné body. Jedno chapadlo měla pohmožděné, v hlavě cítila tupou bolest, v ústech sladkou krev. Vylezla na přepážku a nechala chapadla volně viset k zemi.
On mezitím pracoval. Když byl unaven, posilnil se douškem nápoje. Usnul s hlavou v dlaních nad opuštěnou stravou.
Ještě několikrát se probudil, pracoval a znova usínal. Okolní stěny pomalu tály v přibývající usilovnosti jeho práce.
Zrůda celý jeho čas visela na stěně. Jednou si pomyslel, že by ji měl odstranit, ale vzápětí na ni zapomněl.
Za čas k ní přistoupil a pohladil ji. Otevřela jedno velké oko a on spatřil hlubokou studnu beznaděje a smutku. Oko se hned zase zavřelo, jen chapadla se zavlnila. Zatoužil se s ní sblížit. Něžně ji vzal do náruče a spustil ji k zemi. Rozvinul jí chapadla a přitiskl se k ní. Malátně ho objala.
Milovali se velmi krátce, ale naplnilo je to laskavostí.
Pobyl u zrůdy až nabral opět sil a akt opakovali. Vysíleni usnuli.
Probudil se. Nahmatal slizkou hmotu její tváře. Ucítil naléhavý stisk. Zlostně se k ní otočil, ale její rozevřené oči ho zastavily před ránou. Poklekl k ní a laskal jí sliz a na zrohovatělinách lebky. Vlnila se jemnými dotyky. Ulehli k milostnému aktu.
Rozhlédl se po své práci. Stěny potemněly a zchladly. S beznadějí v srdci se otočil ke zrůdě a vrátil se do jejího objetí. Tam setrval nějaký čas.
Vstal. Chapadla držela. Rozehnal se, ale netrefil. Zrůda se nalepila na jeho tělo a téměř ho zadusila. Vzepjala se a vyrostla do mohutnosti. Pochopil, že teď se neubrání. Povolil. Musel vyčkat a zbavit se jí lstí. Začala se s ním sbližovat. Chvíli se bránil, ale pod jejím tlakem ho organismus zklamal. Vtiskli se do sebe a zase splynuli. V jejich útrobách ucítil odevzdanost a vděčnost.
Nemohl usnout.
Vstal. Nic mu nebránilo. Přistoupil ke stěně a přejel po ní rukou. Byla hladká a tmavá. Pustil se do práce. Zrůdu nikde neviděl. Na práci se ale nemohl soustředit. Postupně z něj vyprchala veškerá energie.
Myslel na zrůdu. Těšil se z ní. Otočil se ke stěně zády a opřel se o ni hlavou. Ve svém nitru uviděl zrůdu. Polila ho sladká vlna. Svezl se k zemi a v klidu na ni myslel.
Pomyslel si, že tedy někde bude. Vyhledám ji, myslel si, ale teď se nechám kolébat vlnami její blízkosti.
Smiřoval se a lhostejněl ke stěnám. Nevěděl proč jsou, ani že mohou mizet a odkrývat tak temno.
Hodně spal.
Probouzel se a cítil se osamělý. O jiném nepřemýšlel. Trpěl tím a znovu usínal.
Procitl a protřel si oči. Přejel si rukou po obličeji, ale neucítil prsty. Rozevřel ruce před očima. Byla to chapadla. Prohlížel si své tělo. Zrohovatělina pokrytá slizem. Pokoušel se vstát, ale něšlo to. Vzepřel se na chapadlech a přeplazil místnost. Vylezl na stěnu. Slezl. Polaskal si tělo. Potřeboval někoho.
Po čase se přece jenom někdo objevil. Nevěděl odkud, kudy a jak a ani ho to nezajímalo.
Přišla za ním a poklekla. Polaskal ji a přivinul k sobě. Nebránila se. Proplétali se v jeden celek. Chtěl ji mít. Po spojení žena ležela v náručí.
Chtěla odejít, tu však ji pevně k sobě přivinul. Nebránila se, až za čas do něj zabodla malý předmět. Bolestí sykl a uskočil. Pochopil, že se jí musí zmocnit lstí.
Žena mezitím přistoupila ke stěnám a prohlížela si je. Pracovala dlouho.
Pozoroval ji z kouta, kde si lízal ránu.
Zrůda.
 

Brno, někdy okolo r. 1980