Jiří -> nevrátil Bhagavadgítu:

Bhagavadgítu mi Jiří půjčil návštěvou v Brně.

Uprostřed nedělního oběda (měli jsme zrovna špagety se sýrem a kečupem) někdo zaklepal na okno našeho pavlačového bytu a když jsem otevřel dveře, na pavlači stál Jiří a měl úplně oholenou hlavu.

Pustil jsem ho dovnitř, děti do sebe soukali těstoviny a jen nepatrně zaznamenaly kuchyní prochazejícího hosta, jenom mladší děvčátko se rozplakalo a zahodilo chuchvalec špaget na podlahu. Zavedl jsem Jiřího do pokoje a zatímco v kuchyni pokračoval souboj mé rodiny s nedělním obědem, Jiří mi vysvětloval důvod své návštěvy. Neviděli jsme se i tehdy dlouho a Jiří v průběhu této doby se vrátil ke spotřebě chemických toxických a snad i omamných látek (na které byl vždy jako talentovaný chemik odborník). Jako dekadentnímu básníkovi mu šlo pochopitelně především o samodestrukci, takže zda se jednalo o opiát, omamující látku nebo halucinogen u něj nehrálo roli.

Jak mi sám teď říkal, v okamžiku nejhlubšího ponoru do nicoty na ulici potkal průvod barevných věřících a zpívajících krišňáků. Chvíli je sledoval a více z nudy než z opravdového zájmu se vyptával nejprve kolemstojících a později samotných postav v růžových hadrech o co tady vlastně běží. Jako člověk spíše přírodovědního vzdělání to nedokázal pochopit. Jeden z hnutí ho ale ujistil, že to tak chodí a že způsob jakým to pochopit může, je chodit s nimi po Praze a zpívat Hare Krišna stále dokola.

"Byl jsem natolik v koncích, že jsem si řekl proč ne. Ihned jsem se k nim přidal a zpíval jsem Hare Krišna. Zpíval jsem den, týden, dva tři. A najednou to přišlo. Od té doby,"

mluvil dál Jiří a já stále doufal, že vše ještě zvrátí v nějaký z jeho absurdních komediálních vtipů,

"jsem na tebe často myslel a také na to, co jsi mi v Chebu říkal."

Poté vyndal bohatě ilustrovanou Bhagavadgídu v českém překladu a v plném znění. Myslel jsem, že je to dárek pro mne, proto jsem po ní s díky chňapnul. Jirka zrozpačitěl a ihned dodal, že mi ji vlastně jen na nějaký čas půjčit může. Pravděpodobně by mi v ní rád ukázal některá zvláště zajímavá místa, ale tentokrát jsem byl neúprosný já. Knihu jsem odložil na skříň, vstal a zeptal se Jiřího kam má vlastně namířeno. Jirka byl vychován v rámci velmi dobrých mravů, a z mé strany se sice jednalo o vtip jako upomínku na staré časy, ale k mému úžasu se Jiří ihned odporoučel.

V kuchyni slušně pozdravil moji ženu a vypochodoval pavlačí z domu, kde žijeme dodnes.