Na vojenské základně, kde jsem prožil většinu své povinné vojenské služby, byl vždy chronický nedostatek cigaret. Jednalo se o lokalitu u vesničky Dřenice poblíž Chebu a Aše, což jak každý čech ví, je nejzazší místo naší země směrem na západ.

Byli jsme účastníci bojového stavu západního okruhu protivzdušné obrany státu v době komunistické vlády v naší zemi. Pro přibližně 20 vojáků povinné vojenské služby této základny to znamenalo se nevzdalovat v žádném případě ze svého stanoviště o rozloze přibližně sto krát sto metrů a vždy očekávat příchod nepřítele. Ten měl pro naši jednotku charakter nepřítele vzdušeného, kterého my jsme měli detekovat svými radiolokátory. Pokyn ke zkoumání vzdušného prostoru hranic socialistické republiky za hlubokého míru jsme ale museli dostat tzv. shora, což se projevovalo tak, že na telefonní ústředně vnitřních armádních spojů se rozezněl zvonek od důstojníka někde u planžetů operačního sálu, který lakonicky např. oznámil: Hačavu na 13.00. Přeloženo do civilní mluvy to znamenalo, že někde v centru všech sbíhajících se informací od radiolokátorů rozmístěných na hranicích sousedící s tehdy Západním Německem bylo potřeba zapojit i některý z námi obsluhovaných, který se v tomto případě jmenoval Hačava.

Zvláště o sobotách a nedělích v létě, kdy nepřítel ne a ne dorazit jsme umírali nudou na oploceném objektu o nepatrné rozloze. Tehdy jsem se naučil kouřit a nejem já. V důsledku pak chtivost s jakou nás to všechny bralo zapříčinila, že jsme vždy brzy po odebrání žoldu všechny peníze rychle prokouřili. Z objektu se nikdo nesměl o sobotách a nedělích vzdálit, takže bez ohledu na nedostatek peněz by i tak žádný tabák nebylo možné koupit. V nouzi nejvyšší některou neděli odpoledne tehdy Jirku napadlo vyzkoušet zabalit do cigaretového papírku namísto tabáku čaj. Toho bylo na základně dostatek. (měl ho rád, čaj a koňak mají tutéž barvu, říkával například), protože toho bylo v proviantním skladu požehnaně a papírový sáček s 200g jsme si mohli koupit za pouhou 1 korunu a u skladníka klidně i na dluh. Z čajového pytlíku Jiří ubalil až 10 tlustých a dlouhých cigaret, což nás naplnilo očekáváním. Krátkodobé výpadky zrakových center mozku nás po několika šlucích však rychle přinutily k racionálnímu myšlení. Všechny vyjma Jirky. Kouřil čajové cigarety dokud jaké byly. Nové ale i on nebalil. A po výplatě žoldu se přizpůsobil. Substitiuce nebyla přesně ta, za kterou ji i on považoval.